Bylinky K

22. května 2009 v 13:06 | Kmotr Drobek |  Bylinkář



KASIE ÚZKOLISTÁ Cassia angustifolia
(Sena)
Roste na arabském poloostrově, v Somálsku a Indii. Sbírají se listy a plody (lusky).
Sušené plody a listy obsahují především tzv. antrachinonové glykosidy -sennosidy, mezi které patří zejména thein a emodin, a dále pryskyřičné antrachinonové sennanigriny. Tyto látky vyvolávají projímavý účinek působením na tlusté střevo anebo nepřímo, až po vstřebání a dosažení určité hladiny v krvi. Projímavý účinek je méně drastický než u aloe.
V čajových směsích ji lze kombinovat s kůrou krušiny olšové, s kořeny pýru, lékořice, reveně, s květy trnky nebo plody černého bezu. Čaje se pijí na noc a jejich účinek se projeví za 6-8 hodin. Moč se zbarví červeně až hnědě.
Tyto čaje nedoporučujeme kojícím matkám, protože projímavý účinek se může projevit i u dítěte. Nedoporučuje se také dlouhodobé užívání těchto čajů, protože může dojít k návyku.
Sennové lístky jsou též součástí čajů na hubnutí.

KOKOŠKA PASTUŠÍ TOBOLKA Capella bursa pastorka

V Čechách se vyskytuje jako plevel rostoucí na cestách, rumištích a úhorech od nížin až po horské oblasti. Sbírá se kvetoucí nať s přízemními listy (květen-červenec), ale bez příměsi kořenů. Suší se ve stínu a při umělém sušení nemá teplota překročit 40 °C.
Použití kokošky je díky obsahu flavonoidu diosminu zejména v ženském lékařství a porodnictví. To díky protikrvácivému účinku a podpoře stahů hladkého svalstva dělohy.
Tyto účinky mohou být v čajových směsích podpořeny kombinací s kořenem mochny nátržníku, rdesna hadího kořene, s natí mochny husí a květy heřmánku. Stejná kombinace bylin v nálevu je vhodná pro léčbu hemeroidů sedacimi koupelemi.



KOMONICE LÉKAŘSKÁ Melilotus officinalis

Roste na stráních, loukách a železničních náspech. Sbírají se celé žlutě kvetoucí vrcholky do délky 40 cm na počátku rozkvětu (červenec-srpen). Suší se zvolna, protože účinné látky se uvolňují teprve sušením.
Nejvýznamějčí složkou natě jsou kumarinový glykosid
melilotin a volný kumarin
- snižují krevní srážlivost. Proto se používá v léčbě proti srážlivosti krve a vzniku trombů (krevních sraženin).
Pro obsah slizu, tříslovin a flavonoidů lze nálev z komonice používat zevně k obkladům a koupelím k hojení ran a vředů. Vnitřně se doporučuje pro léčbu při chronickém průduškovém kataru a také se jí přisuzují účinky močopudné a při střevních kolikách.

KONTRYHEL OBECNÝ Alchemilla vulgarit


Roste hojně na loukách a k léčbě je možno používat i kontryhel rolní (Alchemilla arvensis). Sbírá se v květnu a srpnu kvetoucí olistěná nať. Suší se ve stínu.
Je bohatá na třísloviny což se projevuje jejím svíravým účinkem. Toho se používá formou obkladů a nálevů k hojení ran a nežidů. K výplachu nosu při krvácení, nebo k hygienickým výplachům pochvy.
Tříslovin kontryhelu je možno využít v protiprůjmových čajových směsích v kombinacích s kořeny mochny nátržníku, s listy nebo plody borůvky, s dubovou kůrou, s natí třezalky a řepíku.
Hořčiny obsažené v kontryhelu je možné využít v čajových směsích podporujících, trávení, zažívání a chuť k jídlu.



KOPŘIVA DVOUDOMÁ Urtica dioica

Roste na opuštěných místech, při plotech, na rumištích a při cestách. V květnu až září se sbírají samostatné neztmavlé listy, nebo mladé vršky do délky 40 cm. Lze sbírat i kopřivu palčivou neboli žahavku (Urtica urens). Pálení způsobuje pryskyřičná látka, která se po usušení ztrácí. Sušení se provádí ve stínu bez obracení při teplotě do 60 °C.
Obsahuje kyseliny např. mravenčí, octovou
a značné množství vitamínu B kyseliny listové. Také vitamin C třísloviny,chlorofyl a fytoncidy. Kyselina mravenčí a octová mají antiseptický a dezinfekční účinek, který se uplatní v urologických a močopudných čajích v kombinaci s listy břízy, jahodníku, ostružníku, maliníku, s natí přesličky, kořeny jehlice trnité, nebo s plody jalovce.
Zevní působení kopřivy je příznivé pro hojení poraněné kůže a sliznic, hnisavých ran, vředů, drobných popálenin a píštělů. Využít se dá i v kloktadlech a ústích vodách, u zapáchajících hnisavých procesů, poševních výtoků. Příznivě její působení pomocí pití nálevů ovlivňuje kvalitu vlasů a odstranění lupů.


KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ Symphytum officinale

Tato statná a vytrvalá bylina u nás roste hlavně na vlhkých místech a v křoví u potoků a řek. Na jaře před začátkem vegetace, nebo v září a říjnu se dobývají kořeny, které se po umytí podélně rozříznou a suší na slunci, nebo uměle, do teploty 45 °C.
Nejvýznamnější léčivou látkou je purinový derivát allantoin, který jako součást odvarů, nálevů a mastí zlepšuje prokrvení tkání a pokožky a přispívá k jejich hojení a regeneraci. Svíravým účinkem zbavuje tkáň krevních výronů, otoků a pohmožděnin. Změkčuje a zvláčňuje zrohovatělou kůži a chrání ji před poškozením slunečním zářením. Také se používá při zánětech a otocích svalů, kloubů a šlach a při poruchách prokrvení končetin, u špatně se hojících ran a hemeroidů. K zlepšení prokrvení cévní stěny jej lze vnitřně, ve formě nálevů použít směs kořenu kostivalu s květy nebo listy hlohu, natí řebříčku, jmelí a s plody šípkové růže. Na těchto účincích se nejspíše podílí obsah alkaloidů, zejména symphytinu a echimidinu.
Kořeny kostivalu obsahují značné množství slizu převyšující třísloviny. Proto ve směsích s kůrou krušiny, s květy lípy, černého bezu apod. účinkuje projímavě. Obsah slizu se uplatní i v čajích určených k pomocné léčbě žaludečních nebo dvanácterníkových vředů. Zde se doporučuje kombinace s kořenem nebo listy proskurníku, s květy heřmánku, topolovky, s natí či listy meduňky, nebo výluh se lněným semínkem. V kombinaci s kořeny a listy proskurníku, listy podbělu, s natí tymiánu a mateřídoušky a s plody feniklu ulehčuje vykašlávání při zahlenění dýchacích cest.



KOZLÍK LÉKAŘSKÝ Valeriana officinalis

Vytrvalá bylina, která roste na vlhkých loukách a okrajích lesů. Pro léčebné účely se pěstuje jednoletá. Sklízejí se kořeny (srpen-říjen) s postraními kořínky o tloušťce nejméně 3 mm. Po omytí se suší při teplotách do 35 °C.
Hlavní účinnou látkou kozlíku jsou valepotriáty na jejichž účinku se podílí silice, která obsahuje hlavně Borneo, bornylacetát a valeranon. Kořeny kozlíku působí sedativně, zklidňují při předráždění, mírní bušení srdce, nespavost a srdeční neurózu. Silice má účinky spasmolytické a mírní křeče svalstva trávicího ústrojí.
Kořeny kozlíku se v čajových směsích kombinují s šišticemi chmele, listy nebo natí meduňky, s květy levandule, s květy nebo listy hlohu.s natí třezalky a srdečníku. Fungují příznivě u starších lidí, u nichž má užívání chemických zklidňujících lékú mnoho rizik.

KRUŠINA OLŠOVÁ Frangula Aldus

Keř, který u nás roste na vlhčích místech oad nížin až po horské oblasti. Získává se kůra z kmene a větví silná nejvýše 2 mm. Nesmí obsahovat dřevo a lišejníka. Čerstvá kůra vyvolává zvracení. V usušené kůře se léčebné látky utvoří až po nejméně ročním skladování, nebo po hodinovém zahřívání na 100 °C. pak již zvracení nevyvolává. Také lze sbírat zralé plody - černé peckovice.
Podobně jako aloe a senna obsahuje antrachinonové deriváty, zejména fragulaemodin, glukofrangulin a frangulin, které púsobí s projímavým účinkem, ale šetrněji. Při dlouhodobém úžívání hrozí také možnost návyku. Stejně se také po krušině zbarví moč do červenohněda a nemá se užívat při kojení. V čajích se používá směs s květem lípy, černého bezu a plody feniklu a dalších. Plody krušiny se v lidovém léčitelství používají ve formě zavařeniny.
Kůra krušiny v kombinaci s kořeny omanu, smetanky, kurkumy, s natí řepíku, zemědýmu, jablečníku, máty peprné, s listy měsíčku, smilu či artyčoku podporují tvorbu žluče při poruchách trávení, žlučových kamíncích a chorobách žlučových cest a žlučníku.

KRVAVEC TOTEN Sanguisorba officinalis
(Toten lékařský)
Jedná se o vytrvalou bylinu rostoucí na vlhčích loukách v nížinách i v podhůří. V srpnu až říjnu se sbírá oddenek s kořeny, který se zbaví hlíny a nařeže na 10 - 15 cm dlouhé díly. Předsuší se na slunci a dosouší se ve stínu. Také se sbírá nať v době květu, která se suší ve stínu nebo uměle do 40 °C.
Kořeny obsahují značné množství tříslovin a triterpenické saponiny jako sanguisorbin aj., které mají svíravé účinky jež je možno uplatnit zevně i vnitřně. Při zevním použití formou nálevu léčíme krvácející kožní defekty a je vhodnější použít nať.
Kořeny se využívají jako protiprůjmová bylina v čajových směsích v kombinaci s kořeny mochny nátržníku, rdesna hadího kořene, s listy nebo plody borůvky, s listy ořešáku, s kůrou dubu a s natí řepíku a kontryhelu.


KŘEN SELSKÝ Armoratia rusticana
Chřen

Je to vytrvalá bylina s mohutným válcovitým ztlustlým kořenem, z něhož vyrůstá růžice velkých, dlouze řapíkatých kopinatých až protáhle vejčitých listů. Květní lodyhy bývají I až 2 m vysoké, se střídavými kopinatými až peřenosečnými listy. Nahoře jsou rozvětvené a zakončené hustými, později se protahujícími hrozny drobných a vonných bílých květů. Plody jsou kulovité šešulky, v našich podmínkách se však zpravidla nevytvářejí a 'křen se rozmnožuje vegetativně pomoci podzemních výběžků nebo úlomků kořene.
Pochází z jihovýchodní Evropy, ale jako léčivá rostlina a kořenná zelenina se pěstuje odedávna. Znali jej již staří Slované, zmiňuje se o něm i učená abatyše Hildegarda (12. stol.). Setkáme se s ním ve většině venkovských zahrádek, ve velkém se pěstuje v polních kulturách, u nás zejména v Polabí, na Kutnohorsku
a Čáslavsku. Malínský křen má stále dobrý zvuk. Na mnoha místech křen zplaněl a jeho porosty často dávají tušit dřívější osídlení. Zdomácněl hlavně na březích vod, ve vlhkých houštinách a v hlubokých hlinitých půdách, např. v chmelnicích.
Jako léčivá rostlina je křen používán v lidovém léčitelství, mnohem větší význam má jako kořenná zelenina.
Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen dvouletých rostlin (září až listopad), někdy také na jaře (březen, květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí a skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.
Nejdůležitější účinnou látkou křenu je thioglykosid podobný svým složením sinigrinu, obsaženému v černo- hořčici seté (Brassica nigra). Při porušení pletiva např. strouháním se působením enzymu myrozinázy, obsažené ve zvláštních buňkách, tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Tato těkavá silice ostrého a dráždivého pachu je tvořena především alyl a fenylethylisothiokyanátem. Je zde vázána organicky síra. Isothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citrónů.
V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Někdy se uvádějí i protirakovinné účinky. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen jako zelenina působí
preventivně nejen proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobeným viry, houbami a prvoky, stejně jako zdroj vitamínu C v předjarním období, který je na zahrádce či volně v přírodě kdykoli k dispozici. Vminulosti se používal křen zejména zevně. Jižve starověku se přikládal na omrzliny a klouby postižené revmatismem a ještě v nedávné době se běžně používaly "křenové placky", připravené smísením jednoho dílu nastrouhaného křenu s pěti díly mouky a jedním dílem tuku. Stejně se uplatňovaly i hořčičné placky. Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby (1/2 hodiny) silně prokrvilo a revmatické bolesti polevily. Stejně je možno použít i čerstvé listy, ale v obou případech je třeba dbát, aby se na pokožce nevytvořily puchýře.
Recept na Křenex: 30 dkg očištěného na kolečka nakrájeného křenu, 1 dcl vody, 0,5 dcl oleje, 2 až 3 lžíce octa, 1 lžíce cukru a lžička soli. Vše rozmixujte a uzavřete do skleniček od dětských přesnídávek. Bez jakékoliv sterilizace vydrží v chladnu déle než čtvrt roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeroným Jeroným | 31. srpna 2010 v 17:43 | Reagovat

Ta reklama na T-Mobile je fakt dobrá! Mimochodem tvůj článek také!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama