Bylinky L

22. května 2009 v 13:16 | Kmotr Drobek |  Bylinkář

LÉKOŘICE LYSÁ Glycyrrhiza glabra
(Sladké dřevo)

Jedná se o vytrvalou bylinu rostoucí v jižněji položených zemích. U nás se zřídka pěstuje na jižní moravě, kde i zplaněla. Potřebuje hlinitopísčitou vlhčí půdu. Získávají se z ní kořeny, které se co nejrychleji usuší max do 35 °C. po usušení se loupají a správně usušené mají jasně žlutou barvu.
Obsahuje hlavně saponiny, zejména glycyrrhizin, kyselinu glycyrrhetinovou a dále pak flavonové glykosidy jako formononetin, liguiritin, deriváty kumarinu umbelliferon a spostu dalších látek. Používá se k podpoře vykašlávání. K tomuto účelu se čajová směs kombinuje s kořeny a listy proskurníku, natí tymiánu, s květy divizny, černého bezu, prvosenky, s listy podbělu, jitrocele a s plody feniklu nebo anýzu. Také se lékořice uplatňuje jako součást močopudných čajů. Často se používá v čajových směsích ne kvůli svým účinkům, ale pro zlepšení chuti ( hlavně u hořkých směsí), neboť její sladivost je asi 50x vyšší než u cukru a je vhodná pro diabetiky.

LEN SETÝ Linum usitatissimum
Také: Len užitkový, Trhovníček,
Len setý je prastará kulturní rostlina, pocházející pravděpodobně ze lnu úzkolistého (L. angustifolium Huds.); divoce rostoucí se dnes již nevyskytuje. Znaly jej nejstarší starověké civilizace, v Asii a v Evropě se pěstoval jeden druh lnu již v mladší době kamenné, asi

před 6000 lety.
Len je jednoletá, asi 1 metr vysoká bylina s přímou a v horní části větvenou slabou lodyhou, z níž hustě vyrůstají střídavé listy s čárkovitou až kopinatou čepelí. Květy na dlouhých stopkách skládají řídkou vijanovitou latu. Jsou pravidelné, pětičetné, mají vytrvalý kalich a světle modrou, tmavěji žilkovanou, jen zřídka bílou korunu, která má v průměru až 15 mm. Plody jsou vejčitě kulovité tobolky, obsahující zpravidla 10 semen. Leskle žluto až červenohnědá semena jsou podlouhle vejčitá, silně zploštělá a tupě zašpičatělá, až 6 mm dlouhá a 3 mm široká. Kvete od června do července, v horských oblastech ještě v srpnu.
Pěstuje se jako důležitá přadná a olejná rostlina v několika formách téměř po celém světě. Pro farmaceutické účely se využívá semeno, které se po vymlácení, v době plné zralosti, kdy v tobolkách chrastí, ještě dosušuje ve stínu přiteplotě do 40 °C.
Lněné semeno obsahuje především nenasycené kyseliny, hlavně linolovou (60 %)' linolenovou 20 %)' dále olejovou, erukovou a jiné. Dále obsahuje farmaceuticky významný sliz, který je pouze v buňkách osemení a jehož obsah činí průměrně 3-6 %. Dále je v semenech asi 20 % bílkovin a více než 1 % kyanových glykosidů, z nichž nejvýznamnější je linamarín. Enzymatickým rozkladem těchto glykosidů se odštěpuje jedovatý kyanovodík.
Lněný olej je čirý, žlutý, má charakteristický zápach, na vzduchu ;e brzy barví žlutohnědě a houstne.
Lněná semena se hojně využívají především jako osvědčený prostředek proti zácpě, dále při zánětech močových cest, při zánětech průdušek a střevních katarech.
Pro bohatý obsah slizu má lněné semeno změkčující a bobtnavé účinky, kterých se využívá především k zvýšení objemu střevního obsahu, k zvýšení peristaltiky střev (rytmické smršťování svalstva střev a posouvání obsahu střeva dále), a tím i k mírnému, velmi šetrnému, střevní stěnu nedráždícímu účinku projímavému. Spíše než jako projímavý lze však účinek lněných semen charakterizovat jako regulující fyziologickou činnost střev. Působením semen se totiž snižuje zvýšená dráždivost sliznic nejen střev, ale i žaludku a žlučového měchýře, ke které dochází např. i při duševních stresech, změnách diety při cestování, při pobytu v zahraničí, v těhotenství, při trávicích potížích z narušené skladby normálního, fyziologického osídlení střev bakteriemi apod. K těmto účelům lze použít studeného výluhu z rozdrcených lněných semen, která se ráno dají vyluhovat (1-2 kávové lžičky) do 1/4 litru studené vody, večer se scedí přes sítko a slizový výluh se vypije. Změkčujících účinků lněných semen lze využít u katarů horních cest dýchacích, např. v nálevech slazených medem čipřipravených z čajových směsí, ve kterých jsou semena lnu kombinována např. s natí tymiánu, mateřídoušky, s plody fenyklu, anýzu apod.
Sliz z lněných semen může příznivě doplňovat i účinnost různých čajových směsí používaných u katarů močových cest. Obdobně jako semen lnu setého se může použít i natě lnu lučního. Obsah slizu v nati je však podstatně nižší. Rozmělněných semen rozmíchaných s vodou na kaši se používá ve formě teplých obkladů u některých kožních onemocnění jako jsou např. nežity apod.
Lněného oleje se využívá v lékárenství jako změkčující přísady k přípravě různých mastí..



LIBEČEK LÉKAŘSKÝ Levisticum officinale

Statná vytrvalá bylina, která se i u nás (ale spíše v jižní Evropě) pěstuje v podhorských a horských oblastech, kde občas také zplaňuje a najde se pak na loukách a v pobřežních křovinách. Pro pěstování je vhodná zejména těžšĺ půda a vlhčí stanoviště. Teprve druhým až třetím rokem vegetace se sklízí kořen s oddenky, bez příměsi nadzemnĺch částí (říjen). Silnější kořeny se půlí a po omytí suší ve stínu. Teplota při umělém sušení nesmí přesáhnout 35 °C. Usušené kořeny snadno přijímají vlhkost a jsou často napadány hmyzem. Pro domácí potřebu se sbírají v době květu (červenec, srpen) i listy, které je rovněž nutno sušit ve stínu.
Libeček obsahuje především silici, jejímž hlavním podílem jsou tzv. ftalidy, a to zejména alkylftalid (který dává libečku charakteristické aróma) a butylidenftalid, který je hlavním nositelem spazmolitických, bolestivé stahy hladkého svalstva střev, močového měchýře a močových cest upravujících účinků. V libečku se též nacházejí blíže neidentifikované deriváty kumarinu. Listy obsahují navíc i vitamin C.
Libečku lze použít jako součásti čajových směsí, které bráni nadýmání a pocitu plného žaludku po jídle, zejména je-li doprovázen i křečovitými bolestmi, a to např. v kombinaci s natí máty peprné, meduňky, květy heřmánku, plody fenyklu či anýzu nebo kmínu, s kořeny či listy proskurníku.
Libečekbývá součástí močopudných čajů, ve kterých je dále použito kořenů jehlice trnité alékořice, listů břízy, plodů. Kombinovat se může také s kořenem petržele, s natí přesličky, kopřivy, průtržníku, s listy medvědice, s květy heřmánku a černého bezu. Není vhodné použítí u závažnějších zánětů ledvin, jejichž tkáň může dráždit. Naopak tam, kde je třeba tlumit křeče močového měchýře, je jeho obsah v močopudných čajích vhodný.
S použitím libečku u poruch menstruačního cyklu nelze souhlasit..

LÍPA VELKOLISTÁTilia platyphillos

Roste spíše v nižších polohách a na pahorkatinách a výše do hor nevystupuje. Lípa srdčitá neboli malolistá (T. cordata) se naproti tomu najde i vysoko v horách a častěji se pěstuje. Velkolistá kvete v teplých oblastech již koncem května, malolistá v červnu, ve vyšších polohách až v červenci. Květy obou těchto druhů jsou předmětem sběru, zatímco lípa americká (T. americana), která má na rubu listy o poznání světlejší, a lípa plstnatá neboli stříbrná (T. tomentosa) s listy na rubu stříbrně plstnatými, jsou k léčebným účelům nevhodné. Sbírají se celá květenství i s podpůrným listem, za suchého počasí, a to na počátku rozkvétání. Suší se rychle v tenkých vrstvách, ve stínu, nesmějí se stlačovat ani obracet a použije-li se teploty umělé, nesmí překročit 35 °C. Dobře usušené květy zachovají svoji původní barvu, rezavé, zhnědlé se musí vyřadit
Upotřebení květů se omezuje téměř výhradně jen na jejich použití jako potopudného a vykašlávání ulehčujícího prostředku. Tyto účinky jsou patrně zprostředkovány jak silicí, tak slizem, snad i glykosidnĺmi flavony, mezi kterými se dnes jako nejvýznamnější uvádějí hesperidin a kvercitrin.
Květů se používá k zhotovení lahodného nápoje nahrazujícího pravý čaj, využívá se jich k podpoře pocení a poklesu horečky u katarů horních cest dýchacích, u nemocí z nachlazení, chřipky, angíny. Jsou součástí různých potopudných čajových směsí, např. s květy černého bezu, heřmánku, divizny, prvosenky a v řadě dalších obměn. Často se však vystačí se samotným lipovým čajem, někdy oslazeným medem, jindy obohaceným citrónovou šťávou. Pro obsah slizu mohou být květy lípy též součástí projímavých čajů. Lipový čaj nemusí být vždycky zcela nevinný. Pije-li se po dlouhou dobu nebo příliš často, může navozením nadměrného pocení ochuzovat organismus o minerálie a vést tak k jeho oslabování. Nelze vyloučit ani možnost krystalizace fenolických látek z květů v ledvinách a nepříznivého ovlivnění jejich funkce. Proto všeho s mírou.





LNICE KVĚTEL Lunária vulgarit


Vytrvalá bylina rostoucí u nás na pastvinách a skalách, v nížínách horských pásmech. Od června až do září lze sbírat její kvetoucí nať, která se pak suší nejlépe ve stínu. Při použití umělého tepla se nemá překročit 40 °C. Uvádí se, že obsahuje flavonové glykosidy (linarin, pektolinarin) a alkaloid peganin.
V lidovém léčitelství jí jsou přisuzovány velmi příznivé a mno
hočetné léčebné účinky od působení na cévní systém, léčbu chorob jater a ledvin, až po účinky proti rakovině. Obecně mohou flavonové glykosidy stejně jako alkaloidy ovlivňovat kde jaký tělesný orgán či systém a jeho funkce, ale nemusí mít také účinky žádné. Údaje o účinnosti jakékoliv látky u tak závažných
onemocnění jako je např. úbytek svalové hmoty nebo rakovina žaludku by si jistě zasloužily prozkoumání.

LOBELKA NADMUTÁ
Lobelia inflata
Jedovatá jednoletá bylina, která je domácí v USA. Sbírá se z ní nať, a to od konce kvetení až do doby zralosti.
Nať obsahuje řadu alkaloidů, z nichž z hlediska biologické aktivity je zajímavý lobelin. Z lobelky izolovaný čistý lobelin působí při injekčním podání na ústřední nervovou soustavu stimulačně, povzbuzuje některé životně důležité funkce, především dech. V medicíněse ho léta používalo k podpoře dechu, např. při zánětech plic ajiných infekčních onemocněních vedoucích kselhávánídechu, nebo při otravách látkami tlumícími dýcháníči při selhávání dechu po úrazech elektrickým proudem, bleskem apod. Mnohé novorozence trpící po porodu tzv. asfyxií neboli plicní bezvzdušností, neschopností nadechnout vzduch, lobelin zachránil před udušením. Jeho účinek je však bohužel jen krátkodobý a také ne vždy zcela spolehlivý. Po počátečním období projevujícím se posílením dechu může následovat druhá fáze jeho útlumu.

LOPUCH VĚTŠÍ
Arctium lappa


Roste většinou u plotů, na okrajích cest, rumištích, náspech a na pustých místech. Získávají se z něj kořeny v dubnu až květnu z ještě nekvetoucích rostlin. Před sušením se omyjí, silnější podélně rozříznou, duté a zdřevnatělé se vyřadí. Umělá teplota při sušení nemá přesáhnout 35 C. Sbírat lze i lopuch menší (A. minus) a pavučinatý neboli plstnatý (A. tomentosum).
Kořeny lopuchu obsahují až 40 % inulinu, dále třísloviny, silici, sliz, tzv. fytosteroly (stigmasterol, sistosterol), glykosidy (např. arktiin) afytoncidy.
Inulin je polysacharid (složený cukr) podobající se škrobu, který má dietetický význam pro diabetiky. Kořeny lopuchu jsou součástí čaje Diabetan, který příznivě ovlivňuje hladinu krevního cukru a diabetikům vhodně nahrazuje pravý čaj. Pije se jako součást jejich diety. Pro obsah silice a slizu lze kořenů lopuchu využít jako součásti močopudných čajů např. v kombinaciS kořeny jehlice trnité, petržele, s plody jalovce, květy černého bezu, s natí kopřivy, přesličky, s listy medvědice, břízy.
Může být i součástí čajů žlučníkových či jaterních zvyšujících tvorbu žluče a její tok např. v kombinacích s natí máty peprné, jablečniku, řepíku, s kořeny smetanky, omanu.
Pro adstringentní, stahující účinky tříslovin, snad i pro protibakteriálně a protiplísňově účinkující fytoncidy lze odvarů z kořenů použít u některých kožních afekcí. Může příznivě ovlivnit vředy, uhrovitost, mokvavé a špatně se hojící procesy. Opatrně se lze pokusit i o ovlivnění ekzémů a meziprstních plísní. Zdá se však, že výluh z umletých čerstvých kořenů použitý ve formě obkladů má zejména u mikrobiálních ekzémů a plísní větší naději na úspěch. Vyšší obsah fytoncidů je zjišťován v kořenech čerstvých. Fytoncidy jsou totiž látky velice nestálé a sušením i skladováním se ničí.Na protizánětlivém účinku uzmíněných kožních afekcí se zřejmě podílejí i fytosteroly.
Stigmasterol a sitosterol, fytosteroly obsažené v lopuchu jsou velmi významnou surovinou pro syntetickou výrobu tzv. steroidních hormonů, a to jak nespecificky protizánětlivě působících kortikoidů, tak např. i hormonů pohlavních. Při jejich výrobě z přírodních zdrojů se dnes používá nejen chemických reakcí, ale i mikrobiálních transformací, přeměny chemického složení přírodní suroviny působením mikrobů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama