Bylinky M

26. května 2009 v 8:19 | Kmotr Drobek |  Bylinkář
MÁK SETÝ Papaver somniferum

Jednoletá rostlina, jejímž domovem je Blízký východ. Dnes se v četných odrůdách pěstuje téměř ve všech zemích světa, včetně u nás. Jeho pěstování je nejvýhodnější na bohaté naplaveninové půdě obsahující vápník. Daří se mu na slunných stanovištích.
Zdrojem léčebně účinných látek je plod, kulovitá tobolka makovice.
V řadě zemí se nezralé makovice v době, kdy mění barvu ze zelené do žluté nařezávají a roní pak mléčnou šťávu, která se na vzduchu rychle sráží, hnědne a tuhne. Tímto způsobem se získá surovina označovaná jako opium. Tato surovina obsahuje celkem 23 různých alkaloidů, znichž léčebně nejvýznamnější je morfin, kodein a papaverin. Dříve se k léčebným účelům používalo samotného opia

MÁK VLČÍ Papaver rhoeas

Roste u nás hlavně v nížinách v obilných polích, u cest, na rumištích. V květnu až červenci se za suchého počasí sbírají jeho květy, respektive korunní lístky (bez makoviček). Mohou se sušit ve větších vrstvách. Sušení je třeba provádět důkladně, protože květy znovu snadno přijímají vlhkost a pak hnědnou. Umělá teplota při
sušení nesmí být vyšší než 35 °C Vlčí mák se nesmí zaměnit za různé jiné druhy např. mák polní (P. argemone), pochybný (P. dubium) nebo zvrhlý (P. hybridum).
Květy máku vlčího obsahují alkaloidrhoeadin, glykosidy cyanin a mekocyanin a sliz, Zmírňují kašel a dráždění ke kašli a zlepšují a ulehčují odkašlávání.
Předpokládá se, že hlavním nositelem těchto účinků je především sliz, i když charakter účinku podobný kodeinu nasvědčuje při nejmenším spolupůsobení patrně rhoeadmu, snad i glykosidů. Květů lze využít jako součásti různých čajových směsí při chorobách z nachlazení, např. v kombinaci s listy a kořeny proskurníku, s květy divizny, slézu, černého bezu, s listy jitrocele, podbělu, s natí dymiánu, mateřídoušky. Anthokyanových červených barviv obsažených v květech lze použít k zlepšení barvy sirupů, čajů. Učast anthocyaninů se však uplatní i určitými účinky dezinfekčními, neboť jde o látky fenolického charakteru s antioxidačním účinkem.



MÁTA KADEŘAVÁ Menta crispa

Vytrvalá bylina rozšířená zejména ve Středomoří. U nás se pěstuje, jen místy zplaňuje. Na počátku kvetení, v červnu až září se z ní za suchého počasí sbírá nať, respektive mladé kvetoucí vršky s listy. Suší se ve stínu, pokud možno rychle, protože jinak snadno hnědne. Umělé teplo nemá překročit 35 °C. Ve srovnání s mátou peprnou je máta kadeřavá odolnější, a to jak proti vlhku, tak i proti mrazu, obsahem účinných látek se jí však nevyrovná. Vedle máty kadeřavé lze pěstovat a používat i řadu dalších kříženců několika druhů mát, např. mátu klasnatou (M. spicata) ' vodní (M. aquatica), dlouholistou (M. Iongifolia), okrouhlolistou (M. rotundifolia), zelenou (M. vindis). Všechny mají nižší obsah silice.
Obdobně jako máta peprná obsahuje především silici, která se však skládá z odlišných látek a neobsahuje zejména menthol. Množství silice bývá též menší. Nižší bývá i obsah tříslovin. I další obsahové látky jsou obdobné a tvoří je hořčiny a řada flavonových glykosidů.
Natě lze místo máty peprné využít jako součásti čajových směsí zvyšujících tvorbu žaludečních šťáv a chuť k jídlu (hlavně pro obsah hořčin), upravujících nadýmání (hlavně pro obsah silice), podporujících tvorbu žluči (pro obsah hořčin Í silice), se současným mírným účinkem protiprůjmovým (pro obsah tříslovin) a upravujícím křeče v trávicím ústrojí (zejména flavony, ale i silice).
Chybění mentholu v silici máty kadeřavé nemusí být při vnitřním užití, např. v čajových směsích určených k zvýšení chuti k jídlu, proti nadýmání, vždy nevýhodou. Menthol totiž vysušuje sliznice a u některých přecitlivělých lidí může působit i alergicky.

MÁTA PEPRNÁ Mentha Piperit]

Jedná se o vytrvalou rostlinu, která se u nás též pěstuje v několika kulturních odrůdách. Vyžaduje vlhčí humózní půdu a teplejší stanoviště chráněné zejména před zimními větry. V červnu až září se za suchého počasí sbírá její nať těsně před kvetením (v délce asi 30cm). Suší se co nejrychleji ve stínu při teplotě do 35 00. Nať bývá napadána rzí, která sběr znehodnocuje.
Obdobně jako máta kadeřavá i nať máty peprné obsahuje silici, třísloviny, hořčiny a flavonové glykosidy. Množství silice bývá větší a její složení je odlišné. Liší se především obsahem mentholu, který je hlavní složkou silice máty peprné. Vyšší bývá též obsah tříslovin.
Nať máty peprné působí jako stomachikum, podporuje chuť k jídlu a trávení, jako karminativum, působí proti nadýmání a plynatosti, jako cholagogum, zvyšuje vylučování žluče do střeva, a jako spazmolytikum, uvolňuje křeče hladkého svalstva trávicího ústrojí. Obsah mentholu v silici tyto účinky zvýrazňuje. Máta peprná je vhodnou součástí celé řady čajových směsí.
V žaludečních čajích je vhodná kombinace máty peprné s kořeny libečku, lékořice, s plody fenyklu, s natí pelyňku, třezalky, řebříčku. Vhodnou kombinací pro čaj protinadýmavý je směs s kořeny lékořice, proskurníku, s plody fenyklu a květy heřmánku, s natí řepíku, jablečníku. V protiprůjmových čajích je vhodné nať máty peprné kombinovat např. s plody borůvky, s kořeny mochny nátržnĺku, krvavce totenu apod.
Pro značný obsah mentholu v silici a tříslovin lze nálevů z natě použít Í zevně, ve formě obkladů, koupelí a to zejména proti svědivým kožním vyrážkám, po štípnutí hmyzem apod. zejména tam, kde chceme dosáhnout stahujícího, adstringentního účinku a zároveň i účinků dezinfekčních. Např. u hemoroidů však právě obsah mentholu nemusí působit příznivě. Menthol vyvolává též místní překrvení, čímž urychluje průběh vstřebávání a ohraničuje, lokalizuje kožní a slizniční zánětlivé procesy..


MATEŘÍDOUŠKA DYMIÁN
Thymus vulgarit
Tymián
Je teplomilná rostlina, která je vhodná pro pěstování na sušších až vyprahlých stanovišťích. Sklízí se z ní nať na počátku kvetení (červenec-srpen), za suchého počasí, 3-5 cm nad zemi. Sušĺ se rychle ve stínu nebo za umělé teploty nepřevyšující 35 °C.
Dymián obsahuje stejně jako mateřídouška obecná především silici s významným podílem thymolu (karvakrol a cymol), dále hořčiny, třísloviny a flavonové glykosidy (apigenin, luteolin). Na rozdíl od mateřídoušky obecné je dymián relativně bohatý i na saponiny.
Dymián nejčastěji využíván jako prostředek proti kašli ztekucující a uvolňující vazký hlen a usnadňující jeho vykašlávání. V čajových směsích usnadňujících vykašlávání se nať dymiánu vhodně kombinuje např. s květy divizny, černého bezu, s listy podbělu a proskurníku, s plody anýzu nebo fenyklu, s kořeny proskurníku, s natí šalvěje, rdesna ptačího.
Natě dymiánu lze použít jako součásti žaludečních a protiprújmových čajových směsí v různých kombinacích. Hlavní složka dymiánové silice thymol je sice nejen méně leptavý než fenol a ve srovnání s ním i méně jedovatý, avšak při nadměrném a dlouhodobém pití různých čajů s jeho obsahem může přece jen k příznakům otravy, a to zejména u menších dětí, dojít. K těmto příznakům patří nucení na zvracení, zvracení, průjem, hučení v uších, bolesti hlavy, obluzení. Také moč může být temně zbarvená. To se týká i mateřídoušky obecné.


MATEŘÍDOUŠKA OBECNÁ Thymus serIiuj

Polokeřovitá, trsovitá bylina roste hlavně na suchých slunečných stráních a při okrajích cest. Sbírají se vrcholky kvetoucí natě bez dřevnatých přízemních částí a bez příměsi trávy (v červnu až srpnu). Větvičky nemají být tlustší než 1 mm. Suší se pokud možno rychle a ve stínu, umělá teplota nemá přesáhnout 35 C.
Obsahuje zejména silici s nejdůležitější složkou thymolem, dále hořčiny, třísloviny a flavony, z nichž nejvýznamnější
je apigenin a Iuteolin. Uvedené obsahové látky jsou shodné s obsahovými látkami dymiánu (viz heslo Mateřídouška dymián). Silice mívá mateřídouška méně než dymián, ale rozhodující, a to nejen pro její množství, ale i pro její chemické složení je především stanoviště rostliny. Nejvíce silice mají zpravidla rostliny ze stanovišť slunných. Thymol působí silně dezinfekčně, antisepticky, přitom jen málo místně dráždí a nemá účinek leptavý (na rozdíl od fenolu).naopak příznivé účinky dezodorační, protizápachové. Pro jeho relativní jedovatost (viz heslo Mateřídouška dymián) není dlouhodobé a nadměrné pití čajů s mateřídouškou však žádoucí. Flavony apigenin a luteolin jsou shodné s flavony heřmánku pravého a zejména apigenin je považován za účinné spazmolytikum tlumící křeče hladkého svalstva vnitřních orgánů. Na rozdíl od dymiánu mateřídouška obecná neobsahuje saponiny, takže se daleko méně uplatňuje jako součást léků usnadňujících vykašlávání.
Vzhledem k obsahovým látkám se mateřídouška uplatňuje především u potíží zažívání a trávení. Zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv a chuť k jídlu, má účinky protiprůjmové a uplatňuje se u katarů žaludku a střev i pro své účinky spazmolytické. Používá se např. v čajové směsi s natí dymiánu, pelyňku, zeměžluče, s květy heřmánku, s kořeny hořce a puškvorce.
Pro obsah thymolu a tříslovin se nálevy z mateřídoušky mohou uplatnit zevně v obkladech a koupelích zejména při hnisavých kožních procesech, a to např. v kombinacích s květy heřmánku, natí dymiánu, s listy rozmarýnu a měsíčku při trudovině (akné) apod.

MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ Melissa officinalis

Náročná, teplomilná, vytrvalá bylina, která se u nás pěstuje pro nať. Jen ojediněle zplaňuje. V červnu až září se před kvetením sklízí nať, jejíž délka nemá přesahovat 30 cm. Suší se ve stínu, pokud možno rychle, při pomalém sušení snadno hnědne. Umělá teplota nesmí překročit 35 °C. Pro individuální potřebu lze sklízet i listy krátce před kvetením. V době kvetení nemá list ani nať již tak přemnou vůni. Listy mívají větší obsah silice než nať.
Hlavní obsahovou látkou je silice sestávající z aldehydů citralu a dalších a z alkoholů geraniolu a dalších. Meduňka obsahuje dále sliz, hořčiny, třísloviny a flavonoidy. Ve vodném extraktu z listů byly nedávno zjištěny kyselina kávová a blíže nespecifikované glykosidy, které v laboratorních pokusech blokují biosyntézu bílkovin. Tyto látky by mohly být zajímavé z hlediska vlivu na buněčné dělenĺ.
Pro obsah silice, hořčin i slizu a flavonoidů se meduňky používá při nadýmání, střevních a žaludečních katarech, při břišních kolikách, k podpoře tvorby žluče. Obsah tříslovin přispívá i k úpravě průjmu doprovázejícího tyto potíže. Při nadýmání, střevních a břišních potížích je vhodná kombinace natě meduňky s natí máty peprné, květy heřmánku, plody fenyklu nebo anýzu, s kořeny proskurníku, lékořice. Vliv na zvýšení tvorby žluče podpoří kořeny smetanky, kurkumy, nať jablečníku, řepíku, mírný protiprůjmový efekt tříslovin oslabovaný přítomností látek slizových zvýší kombinace s kořeny mochny nátržníku, krvavce totenu, rdesna hadího kořenu, s plody borůvky, listy ořešáku.

Meduňce se přisuzují účinky u některých potíží způsobovaných nerovnováhou nervového systému. Používá se k mírnění nervové předrážděnosti, nespavosti, k celkovému zklidnění. Především kombinaci s natí jmelí (a dalšími zklidňujícími rostlinnými složkami) lze zkusit jako pomocný lék u lehčích forem vysokého krevního tlaku (čajová směs Alvisan-Neo), kde lze předpokládat příznivý vliv zklidnění na pokles zvýšeného krevního tlaku. Předpokládaný vliv na cévní stěnu a snad i na tkáňové prokrvení může podpořit kombinace natě meduňky s natí routy, srdečníku, s plody Šípkové rže. Zejména kombinací s kořeny kozlíku, natí srdečníku a květy nebo plody hlohu se používá při srdeční neuróze a tzv. vegetativní dystoníi. Za nositele zklidňujících účinků meduňky se pokládá silice, případná účast dalších složek je nejasná.



MEDVĚDICE LÉČIVÁ Arcostaphyllos uva-ursi

Vždy zelený polokeřík, který roste v hornatějších krajinách mírného studeného pásma Evropy, Asie i Ameriky. U nás je velice vzácná, jen ojediněle se vyskytuje v Karpatech. Léčebně účinné látky obsahují jen listy. Největší množství jich mají v době úplné zralosti plodů. Sklizeň nesmí obsahovat listy zahnědlé.
Hlavními obsahovými látkami listů jsou glykosidy arbu- tin a methylarbutin. V močových cestách postižených zánětem se enzymaticky štěpí na hydrochinon. Všechnytyto látky mají fenolu podobné antiseptické, dezinfekční vlastnosti. Na těchto účincích se dílčím způsobem podílejí též fytoncidy. Nedosahuje-li obsah zmíněných glykosidů nejméně 6 %' léčebný účinek je velmi slabý. V listech kvalitnĺ sklizně je jich obvykle asi 10 procent. Listy obsahují i značné množství tříslovin.
Medvědice je součástí urologických čajových směsí používaných proti chorobám močových cest a močového měchýře, ledvinové pánvičky, při močovém písku a kaméncích. Příznivé dezinfekční účinky medvědice se dostaví v plné míře jen tehdy, jeli moč zásaditá. V negativním případě je nutné užitím uhličitanu sodného moč na zásaditou upravit. Listy medvědice se v urologických čajích kombinují s listy břízy, s kořeny petržele, jehlice trnité, libečku, s květy bezu černého, s natí kopřivy, přesličky, průtržníku, s plody jalovce. Vzhledem k vysokému obsahu tříslovin v listech medvědice mohou čaje s jejich obsahem vyvolávat zácpu. Proto se k dosažení nižšího obsahu tříslovin, tam, kde stavicí účinek není žádoucí, doporučuje pít čaj ze samotných listů medvědice, připravený výluhem nebo nálevem za studena.
Listy medvědice mohou být někdy nahrazovány u nás daleko dostupnějšími listy brusnice brusinky (Vaccinium vitis idea).

MĚSÍČEK ZAHRADNÍ Calendula officinalis

Nejčastěji se pěstuje pro okrasu. Často také zplaňuje a pak ho lze najít na rumištích, cestách apod. V červnu až srpnu, nejlépe v poledních hodinách se sklízejí plně vyvinuté květy se zákrovem nebo bez zákrovu, vytrháváním jazykovitých květů z květních úborů. Sušit se musí rychle, ale ve stínu, neboť jinak snadno ztrácejí barvu, zbělí. Teplota nesmí přesáhnout 35°C. Květy se musí chránit i před světlem a vlhkostí, neboť se také snadno zapařují.
Květy měsíčku obsahují flavonoidy, silici, saponiny, fytosteroly, slizy, hořčiny (identifikované jako kalendin) a velké množství tzv. karotenoidů. Pro zevní použití má význam i obsah kyseliny salicylové. Hořčiny zvyšují vylučování žluče a její tok do střeva. Měsíček lze použít zejména u poruch trávení tuků doprovázejících onemocnění žlučníku a žlučových cest. Květy měsíčku mohou mít současně účinek mírně projímavý a mohou tlumit břišní a střevní křeče. Také mají účinek nespecificky protizánětlivý. Květy měsíčku jsou vhodnou součástí žlučníkových čajových směsí v kombinaci s natí řepíku, jablečníku, máty peprné, benediktu, třezalky, rdesna blešníku, s kořeny smetanky, kurkumy, s květy heřmánku, smilu.
V lidovém léčitelství se květům měsíčku přisuzuje účinnost u chorob jater a slinivky břišní, dokonce iu infekční žloutenky. Nálevů a výtažků z květů měsíčku se používá k omývání špatně se hojících a hnisavých ran, ke koupelĺm, výplachům, obkladům u zánětlivých kožních a slizničních onemocnění a to v kombinaci se směsí květů měsíčku s květy heřmánku, natí dymiánu a semeny pískavice řeckého sena. Pro obsah kyseliny salicylové se tyto způsoby ošetření mohou uplatnit i u svědivých kožních vyrážek, u kožních defektů spojených s rohovatění kůže. Kyselina salicylová může podpořit účinky protiplísňové. Lidové léčitelství měsíčku přisuzuje účinky protizánětlivé a dokonce i protirakovinové.

MOCHNA HUSÍ Potentilla anserina

Vytrvalá, u nás hojně rostoucí bylina. Nalezneme ji zejména na vlhkých stanovištích, na březích řek a rybníků, v močálech. Roste v nížinách v podhůří. V květnu až srpnu se sbírá její kvetoucí nadzemní část (nať), kterou je nejlépe sušit ve stínu. Umělá teplota nemá převýšit 40°C.
Obsahové látky jsou dosud málo prozkoumané. Rostlina obsahuje třísloviny a hořčiny, dále sliz a flavonoidy.

Využívá se především tříslovin a jejich adstringentních, svíravých, stahujících účinků, a to vnitřně i zevně. Nať může být součástí protiprůjmových čajových směsí s kůrou dubu, listy ořešáku, plody borůvky, natí řepíku, kontryhelu, kořeny rdesna hadího kořene apod. Přítomnost blíže neidentifikovaných flavonoidů se uplatní i mírně protizánětlivě u žaludečních či střevních katarů doprovázených průjmy, přítomnost hořčin upravuje poruchy trávení spočívající v nedostatečné tvorbě žaludečních šťáv i žluče. Použít jde kombinace natě mochny s natí máty peprné, meduňky, šalvěje, řepíku, pelyňku. V kombinaci s květy heřmánku, černého bezu, natí kostivalu se doporučuje pít nálev z mochny při hemoroidech. Nálev připravený z této kombinace doplněné dubovou kůrou je vhodný i k zevnímu ošetření hemoroidů formou sedacích koupelí. Při tomto použití se příznivě uplatní i přítomnost slizových látek v mochně. Adstringentního účinku tříslovin lze využít i ke koupelím mokvavých ran apod.

MOCHNA NÁTRŽNÍK Potentila erecta

Vytrvalá bylina. Roste hojně na loukách, v rašeliništích, vřesovištích i v lesích od nížin až po hory. Buď v květnu až červnu nebo pak od srpna do září se sbírají samotné oddenky bez vláskovitých kořenů a zbytků lodyh. Po očištění a opláchnutí se suší co nejrychleji, třeba i na slunci. Umělá teplota nemá překročit 35°C.
Oddenky obsahují hlavně značné množství tříslovin katechinového typu, dále něco málo silice, pryskyřici a fytoncidy.
Pro výrazný svíravý účinek tříslovin se oddenků používá především jako součásti protiprůjmových čajových směsí v kombinaci s plodyborůvky, s kúrou dubu, listy ořešáku, s natí řepíku, kontryhelu, s kořeny krkavce totenu. Při velmi silných průjmech se doporučuje vyluhování oddenků (1 čajová lžička) asi po dobu osmi hodin studenou vodou (asi 1/2 sklenky), výluh pak slít a zbytek oddenků přelít vodou vroucí, po 10 min. oba'výluhy spojit a vypít během dne. Při průjmech doprovázených křečemi se v těchto čajích uplatňuje i silice.
Adstringentních a protikrvácivých účinků nátržniku lze využít např. ve formě ústních vod, masážních roztoků, kloktadel při krvácení dásní, při aftech apod. Zevně lzepoužít též nálevů z oddenku nátržníku, natě řepíku, z kůry kaliny, květů heřmánku při léčbě nekrvácejících hemoroidů, drobných popálenin a mokvavých kožních afekcí. Československý lékopis uvádí lihový výluh z nátržníkových oddenků (Tinctura tormentiliae), který může plně nahradit použití tinktury z cizokrajných kořenů kramerie trojmužné (Tinctura ratanhiae) např. při léčbě aftů. Vhodná k tomuto účelu je též směs nátržníkové tinktury s tinkturou z duběnek (Tinctura gallarum).
Š
irokém spektrum dalších účinků nátržníku prezentovaných lidovým léčitelstvím (žloutenka, cukrovka, rakovina žaludku) zůstává nepotvrzena.

MUČENKA PLETNÍ Passiflora incarnata

Úponkovitá rostlina, která je domovem v Americe a pěstuje se v různých tropických a subtropických oblastech.Sklízí se kvetoucí nať, která usušená obsahuje alkaloidy harman a harmin, dále celý soubor flavonoidů (saponarin, viteXin aj.), kumariny a fytosteroly.
Léčebně se využívá alkaloidů, které jsou nositelem zklidňujících účinků. Účinek spazmolytický je patrně zprostředkován především přítomnými flavonoidy. Tlumení bolestivých křečí útrobního hladkého svalstva je vhodným léčebným doplňkem zejména u starších osob, u kterých se nervová nerovnováha promítá do nejrůznějších tělesných potíží, které pak navozují neklid, úzkost, poruchy usínání, výkyvy krevního tlaku, bušení srdce, pocit trvalé únavy, poruchy spánku' pokles výkonnosti a pozornosti, předrážděnost, pocit vnitřního napětí. Rostlinná sedativa u těchto lidí tyto projevy často řeší nejen uspokojivě, ale na rozdíl od chemických trankvilizérů (Diazepam, Radepur, Det obin) i bez rizik účinků nežádoucích nebo vzniku závislosti. Místo málo dostupné cizokrajné mučenky lze k těmto účelům použít nálevů z kořenů kozlíku či kozlíkové tinktury, nálevů z šištic chmele nebo z natě třezalky, plodů, květů či listů hlohu či kombinací těchto rostlin v různých čajových směsích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SergiooW SergiooW | E-mail | 16. ledna 2017 v 21:55 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

2 MarcoF MarcoF | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 14:56 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama