Bylinky O

29. května 2009 v 6:41 | Kmotr Drobek |  Bylinkář



OCÚN JESENNÝColchicum autumnale

Vytrvalá jedovatá bylina, která roste téměř v celé Evropě, u nás na vlhčích loukách v hornatějších polohách. Výhradně pro farmaceutické účely se z ní získávají semena, která obsahují silně účinné, ale i značně jedovaté alkaloidy kolchicin a demekolcin.
Kolchicin se pro léčebné účely dosud získává izolací ze semen. Je nepostradatelným lékem především u akutní dny. Osvědčuje se též u vleklého aktivního zánětu jater a v léčbě některých krevních poruch postihujících krevní destičky.Kolchicin se užívá v dražé a je bezpodmínečně nutné, aby ho nemocný bral přesně podle pokynů lékaře, nezvyšoval stanovené dávky a lék neužíval déle než bylo určeno. Během užívání je třeba vypít za den více než 2 litry tekutin zejména tehdy, způsobí-li kolchicin průjem.
Po požití různých částí rostliny jsou popsány vražedné, sebevražedné, ale zejména nahodilé. i smrtelně končící otravy, a to zejména u dětí. Někteří lide mohou na něj být přecitlivělí; riziko otravy se pak zvyšuje a otravu mohou způsobit i nepatrné dávky. Příznakem otravy jsou bolesti hlavy, žaludku, kloubů, žízeň, zvracení, krvavé průjmy, křeče kosterního svalstva, zčervenání očí, cévní poruchy.
Druhého alkaloidu ocúnu demekolcinu se v medicíně již nepoužívá.

OMAN PRAVÝ Inula hellenium

Statná vytrvalá bylina domácí v Asii. Pěstuje se jako okrasná. V srpnu až říjnu druhým rokem vegetace se získává oddenek s kořeny, bez zbytků nadzemních částí. Rychle se omyje, silné kořeny se rozpůlí a suší se nejlépe ve stínu. Teplota umělého sušení nemá přesáhnout 35°C.
Kořeny omanu obsahují silici, jejíž hlavní složkou je alantolakton a azulen, dále jsou to hořčiny a inulin.

Silice zlepšuje vykašlávání, uvolňuje křeče průdušek. Kořenů omanu lze proto využít jako součásti čajových směsí používaných při zánětech průdušek doprovázených kašlem, zahleněním. Vhodná v těchto čajích je kombinace omanu s kořeny proskurnĺku, lékořice, s natí dymiánu, mateřídoušky, s listy jitrocele, podbělu, s květy divizny, slézu, černého bezu, lípy, prvosenky.
Pro obsah hořčin jsou kořeny omanu i vhodnou součástí čajů žlučopudných, které zlepšují především poruchy trávení tuků, zvyšují tvorbu žaludečních šťáv, zlepšují chuť k jídlu. Vhodný jedoplňující efekt silice, která uvolňuje křeče hladkého svalstva žaludku, střeva žlučníku. Vhodnou kombinací s omanem je pro čaje používané u chorob žlučníku a žlučových cest též nať jablečníku, řepíku, máty peprné, kořeny smetanky, květy heřmánku, listy ostružiníku.
Vzhledem k obsahu azulenu v omanové silici se zevní použití nálevů může uplatnit u špatně se hojících ran.
Omanové silice se pro přítomnostalantolaktonu dříve používalo vnitřně proti hlístům.
Květy zplanělého omanu lučního (I. britanica) mohou být zaměněny za květy arniky.

OŘEŠÁK KRÁLOVSKÝ Juglans regia

Obecně známý strom. Jeho listy lze pro individuální potřebu

sbírat v červnu a rychle je sušit teplotou nepřevyšující 40 stupňů. Suší-li se listy pomalu, snadno zhnědnou.
Listy ořešáku obsahují tříslovinu, silici, inositol a Vitamin C. Využívá se jich hlavně pro obsah třísloviny, a to vnitřně i zevně. Jsou součástí stavicích čajových směsí používaných proti průjmu, ve kterých bývají společně s kořeny nátržníku, listy nebo plody borůvky, natí řepíku, kontryhelu, třezalky. Stejné složení je vhodné i pro zhotovení nálevů k zevnímu použití při různých špatně se hojících, hnisavých nebo krvácejících kožních afekcích. Doplněné dubovou kůrou se tyto nálevy hodí i k ošetření hemoroidů. Při zevním použitĺ se uplatní i antiseptický, dezinfekční účinek silice.
Relativně bohaté na C vitamin jsou zejména zelená oplodí (slupky), ale i sušené listy.
lnositol patří do skupiny látek označovaných jako vitagerly.V ořešákových listech se inositol nachází jako ester kyseliny fosforečné, tedy ve vazbě s kyselinou, která je pro člověka fyziologicky velmi důležitá. lnositol se často přidává do různých vitaminových směsía bývá součástí přípravků, o nichž se předpokládá, že mohou chránit jaterní tkáň před poškozením různými škodlivinami. S dalšími vitageny a řadou vitaminů je lnositol součástí u nás vyráběného Lipovitanu.

OSTROPESTŘEC MARIÁNSKÝ Silybum marianum

Statná bodlákovitá rostlina původem ze Středomoří. Někdy roste na kamenitých stráních a rumištích i divoce. Těsně před dozráním se z ní získávají semena, a to i se slupkou, neboť účinné obsahové látky se nacházejí bezprostředně pod osemením.
Semena obsahují komplex flavonoidy (silybin, silydianin, silychrisin), které jsou souhrnně označovány jako siIymarin).
Flavonoidy ostropestřece chrání játra před poškozením jedovatými a škodlivými látkami. Předpokládá se, že tento účinek je dán stabilizací buněčných blan jaterní tkáně a zlepšením jaterních metabolických pochodů. Silymarin zřejmě brání výstupu důležitých látek z jater a současně průniku škodlivých látek do buněk jaterní tkáně. V medicíně se jako přípravek Flavobion nebo Legalon silymarin používá při různých typech poškození jater, jejich infekčních zánětech, u jaterní cirhózy, u tukové degenerace jater. Těmito léky se v komplexu dalších léčebných opatření dosahuje dobrých léčebných výsledků i při otravě muchomůrkou zelenou. Jedu muchomůrky amanitinu, silymarin bránĺ v navázání na blány jaterních buněk, a tím i vstupu do buňky. Silymarin snižuje stupeň krvácivého rozpadu jaterních buněk, což bylo prokázáno v pokusech na muchomůrkou otrávených zvířatech.
Semena získaná případným individuálním sběrem z divoce rostoucích rostlin se doporučuje rozdrtit,
2 min. vařit a pít odvar po předchozím asi 20 min. vyluhování. V lidovém léčitelství se pití tohoto odvaru doporučuje u onemocnění žlučníku, dvanáctníku a sleziny a zevní použití ke koupelím (i z natě a kořenů) při hemoroidech a křečových žilách. Účinek pití tohoto odvaru při chorobách žlučníku může podpořit obsah hořčin a silice.


OSTRUŽINÍK KŘOVITÝ Rubus tructicosus

Keř, který u nás roste v lesních křovinách, na kamenitých stráních, v pobřežních houštinách. Od června až do října lze sbírat jeho celé listy, bez příměsi os. Nejvýhodnější je sběr mladých svěžích listů na začátku léta. Suší se ve stínu nebo umělou teplotou okolo
40 °C. Sběr nesmí mít příměs listů maliníku.
Listy jsou bohaté na třísloviny, obsahují vitamin C a flavonoidy. Používá se jich především jako součásti protiprůjmových čajových směsí s listy ořešáku, plody borůvky, s natí řepíku, kontryhelu, s kořeny rdesna, krkavce totenu, nátržníku. Pro lahodnou chuť, obsah flavonoidů i vitaminu C se mohou použít také do čajů žaludečních a žlučníkových jde-li o potíže doprovázené sklonem k průjmům.
Při onemocněních z nachlazení, chřipce, zánětech horních cest dýchacích může ostružiník zpestřit a ochutit i různé čajové směsi potopudné a podporující, ulehčující vykašlávání v kombinaci s šípky, listy maliníku, s květy černého bezu, lípy. Zevně lze nálev použít ke kloktání po zákrocích zubaře, při krvácejících afekcích sliznice dutiny ústní apod.
Čaj z listů ostružiníku se může obdobně jako čaj šípkový či lipový použít k přípravě lahodného nápoje. K tomuto účelu jsou však vhodnější listy fermentované, které se připraví tak, že po nasbírání se nechají několik dnů zavadnout až ztmavnou. Jejich vůně je pak intenzívnější.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama