Bylinky P

29. května 2009 v 6:59 | Kmotr Drobek |  Bylinkář

PAKMÍN VĚTŠÍMami majus

Jednoletá bylina. U nás se vyskytuje velmi zřídka. Jejím domovem jsou země jižní Evropy, Egypt, přední Asie a oblasti subtropické. Získávají se z ní plody (dvoj- nažky), případně nať.
Z pakmínu byly izolovány látky zesilující vliv slunečního záření na pokožku a podporující vznik kožního pigmentu, které byly chemicky identifikovány jako furokumariny dostaly označení psoraleny. Nejsilněji účinkující z těchto látek je xanthotoxin (ammoidin) a imperatorin (ammidin) Později byly z rostliny izolovány furokumariny další, nap isopimpinellin aj. Tyto látky se zdály velmi nadějné v léčbě onemocnění kůže, projevujícího se ztrátou kožního pigmentu v ohraničených plochách kůže a ve vlasech. Obdobné, ale méně fotosenzibilně účinné látky se nacházejí i v některých rostlinách rostoucích u nás, např. v andělice bolševníku, routě

PALIČKOVICE NACHOVÁ Laviceps purpurea

Houba parazitující na obilninách, hlavně na žitu. Vytváří na jeho klasech tzv. námel. Ten býval příčinou otrav projevujících se především poruchami oběhového a nervového systému. Již na sklonku 16. století byl námel ve formě extraktů v medicíně používán k urychlení porodů. První pokusy o izolován účinné látky z námele byly uskutečněny v 19. století, ale teprve na počátku století našeho se z něj podařilo izolovat první účinnou látku, která byla chemicky identifikována a nazvána ergotamin. Námel je zdrojem v medicíně dnes nepostradatelných alkaloidů, z nichž nejvýznamnější jsou ergometrin, ergotamin, ergokristin, ergokryptin a ergokornin.. Pro úspěšnou produkci námele má velký význam výběr vhodných kmenů paličkovice, znalost regulačních mechansmů biosyntézy alkaloidů apod. Základní námelové alkaloidy se dodnes získávají izolací z přírodního materiálu. Užití námelu v lidovém léčitelství je dnes prakticky nulové, ale o to větší a důležitější je jeho využití ve farmaceutickém a chemickém průmyslu.

PANAX GINSENG

Keř, známý zejména jako ženšen, který roste v Číně, Koreji, Japonsku a v Rusku. Získávají se z něj kořeny, které jsou buď bílé nebo červené. Bílé se po sklizni suší, červené se spařují vodní párou. Obsah účinných látek v kořenech stoupá s jejich stářím. Někdy se používá také kořenů Panax japonicus nebo P. quinquefolius (USA, Kanada), P. trifolius (USA) a P. pseudoginseng.
Hlavními obsahovými látkami různých druhů Panax jsou saponiny označované jako ginsenosidy případně panaxosidy, které tvoří několik skupin glykosidicky vázaných látek.
Nejúčinnější jsou ginsenosidy označované Rb1 aRG1. Jako velmi účinná je též skupina ginsenosidů označovaná jako protopanaxadioly.
Účinky těchto látek u lidí se projevují zvýšením duševní i tělesné výkonnosti, ochranným účinkem proti přetížení organismu, a to zejména u starých lidí.

PAPRIKA ROČNÍ Capsicum annuum

Jednoletá bylina domácí v Mexiku, která se pěstuje téměř na celém světě, u nás zejména v teplejších oblastech, na lehčí humózní půdě důkladně mechanicky zpracované a dobře hnojené. Vlivem různých klimatických podmínek se v jednotlivých oblastech vyvinuly rozdílné formy, které se liší i plody. Rozdilnost plodú spočívá nejen ve velikosti a chuti, ale i v barvě. Farmaceutickým požadavkům vyhovuje kulturní forma odrůdy szegedinské, paprika červená, pálivá. Plody se sklízejí, když se zabarví červeně, a to postupně podle doby zrání, s krátkou plodovou stopkou. Nezralé plody je nutno vyřadit, neboť jakost sklizně určuje barva. Po sklizni se plody nechají zavadnout, pak se suší buď na lískách nebo navlečené na provazech a nakonec se dosušují umělým teplem. Plody snadno vlhnou a jsou často napadány hmyzem. Paprika obsahuje alkaloid kapsicin, dále flavonoidy, karotenoidy (barviva) a vitaminy B2 a C.
Výtažků či tinktury z papriky se v lidovém léčitelství někdy doporučuje užívat vnitřně jako stomachika, žaludečního léku zvyšujícího chuť k jídlu a tvorbu žaludečních šťáv. U řady lidi mohou zejména vyšší dávky nebo delší užívání vyvolat záněty žaludeční či střevní sliznice, a proto se vnitřní užívání nedoporučuje. Také užívání či konzumování této odrůdy papriky pro obsah vitaminů není z těchto důvodů vhodné.
Výtažků či tinktury lze využít k zevnímu potírání bolestivých míst u revmatických onemocnění kloubních i mimokloubních, případně při tzv. ploténkách. Snášenlivos těchto přípravků, a to zejména u lidí s citlivější pokožkou se však doporučuje nejdříve otestovat. Především dlouhodobé nebo časté používání může vést ke vzniku různých kožních vyrážek až k zvředovatění. Mazání se má používat tak, že bolestivé místo se kruhovitě potírá až do pocitu mírného pálení. Pak se toto místo překryje proužkem igelitu a lehce převáže. Při citlivější kůži se ošetřená plocha překrývat nemá, a to zvláště ne přes noc. Účinek spočívá v místním překrvení příslušné bolestivé oblasti, čímž dojde k snížení vnímání bolesti. Jde tedy o opatření pomocné, které zánět způsobující bolest neléčí. Použití může být vhodným doplňkem léčby celkové.

PELYNĚK PRAVÝArtemisia absinthium

Vytrvalá bylina rostoucí v teplejších oblastech na skalách a keřnatých stráních, na náspech, u cest, zvláště na vápencových půdách. V červenci až srpnu se sbírají na počátku rozkvětu olistěné vrcholky natě. Průměr lodyhy nemá přesahovat 5 mm. Suší se buď v kytici nebo ve vrstvě 10-15 cm silné ve stínu, dosušit se může i na slunci. Umělá teplota nesmí být vyšší než 35 C. V chladnějších, drsnějších a vyšších polohách lze v červenci až září sbírat i kvetoucí vršky pelyňku černobýlu (A. vulgaris) do délky 50cm. Průměr lodyhy nemá rovněž přesahovat 5 mm. Postup sušení je shodný. Pro vlastní potřebu lze sbírat i nať pelyňku pontického (A. pontica).
Nať pelyňku pravého obsahuje především silici, jejíž hlavní součástí je thujon, ale též chamazulen a další terpenickéuhlovodíky, dále hořčiny artabsin, absinthin a něco tříslovin. Pelyněk černobýl i pontický mají složení obdobné.
Obě hlavní složky, silice a hořčiny, působí zvýšení vylučování žaludečních šťáv a zvyšují tok žluči, silice tlumí křečové stahy svalstva trávicího ústrojí. Nať pelyňkupravého je spolu s natí třezalky, máty peprné, řebříčku, s kořeny libečku, lékořice a s plody fenyklu součástí žaludeční čajové směsi. Dalšími vhodnými součástmi čajů používaných při nedostatečné tvorbě žaludečních šťáv, poruchách trávení, plynatosti, nechutenství jsou kořeny puškvorce, anděliky, nať zeměžluče, řepíku. Nať pelyňku spolu slisty vachty trojlisté, s kořeny hořce, sladkým oplodím pomeranče a se skořicovou silicí je součástí lihového výluhu, hořké žaludeční tinktury uváděné lékopisem (Tinctura amara) a používané při uváděných trávicích potížích v kapkách. Zejména při nadměrném nebo příliš častém pití čajů s obsahem pelyňku by se mělo pamatovat na to, že v silici obsažený thujon může žaludeční sliznici i nadměrně překrvit, což není žádoucí a nemusí mít příznivé důsledky. Pro silný účinek thujonu nemusí být tyto čaje vhodné ani pro menstruující a těhotné ženy. Toxikologická literatura uvádí po požití 15 g pelyňkové silice příznaky otravy s nucením na zvracení, křečemi až s bezvědomím. Větší množství natě může způsobit naopak zažívací potíže, bolesti hlavy, závratě, slabost, nutkání k močení, pálení v močové rouře, zmatenost a třes.
U těhotných může dojít k potratu. Po alkoholických nápojích s obsahem pelyňku (vermut, absint) může dojít k chronickému absintismu, chronické otravě s třesem, svěděním, bolestmi v údech, křečovými záškuby, ztíženým myšlením, oslabením vůle, nespavostí. Na těchto příznacích se samozřejmě podílí i alkoholismus, ale absintismus je větší porucha než samotný alkoholismus. V některých zemích je proto výroba absintu zakázaná.


PETRŽEL KADEŘAVÁ Petroselinum críspum


Petržel je původem ze Středomoří a dnes se po celém světě hojně pěstuje v několika kultivarech. Dioskoridés pojmenoval petržel v 1. století Petroselinum, a to z řeckého slova petra (skála) a set mon (celer). Petržel byla zasvěcena bohyni Persefoné, vládkyni podsvětí, a petrželové věnce se kladly na hroby.
Petržel vyžaduje vlhké, ale dobře propustné půdy, bohaté na živiny, a potřebuje polostín. Máme-li nevhodný typ půdy, můžeme zkusit pěstování v nádobě. Množí se semeny vysetými koncem jara.
Gerard v 16. století o petrželi řekl: "Je lahodná na chuť a potěšením pro žaludek a pokračoval tím, že může neutralizovat jedy.
Tato dvouletá rostlina kvete v červnu a červenci. Kořeny sklízíme v březnu, říjnu a listopadu, plody sbíráme v srpnu a září. Kořen se před usušením rychle omyje a podélně rozřeže. Obě rostlinné části se suší ve stínu. Umělá teplota nemá překročit 35 stupňů.
Kořen snadno vlhne a bývá napadán hmyzem.
Hlavní obsahovou látkou je silice, které je v plodech podstatně více než v kořenech. Její nejdůležitější složkou je apiol a myristicin. Dalšími obsahovými látkami jsou flavonové glykosidy, zejména apiin.
Petržele se především pro obsah silice používá jako močopudného prostředku. Kořeny jsou součástí močopudných a urologických čajů, ve kterých bývá používáno kombinace s kořeny jehlice trnité, s natí přesličky, s listy břízy, maliníku. V čajích urologických bývají navíc listy medvědice, nať kopřivy, květ bezu
V silici obsažený apiol však zejména ve vyšších dávkách dráždí nejen sliznici trávicího ústrojí, ale i močových cest a ledviny a může způsobit značné překrvení i v oblasti pánevní. Druhá složka silice myristicin zas ovlivňuje napětí a stahy hladkého svalstva močovodu. Uvádí se však, že tento účinek na svalstvo močovodu může být např. při zánětech prostaty se značnými potížemi močení prospěšný. Častějšímu nebo dlouhodobějšímu pití čajů s obsahem petržele je ale lépe se vyhnout. Toxikology jsou za rizikové považovány zejména plody petržele s vyšším obsahem silice a tedy i apiolu. Z tohoto hlediska lze nahrazovat kořen petržele kořeny pastináku setého (Pastinaca sativa) Apiol může vyvolat i podráždění kůže, kopřivku a až hnisavé kožní záněty.
Existují i kultivary s plochými nezkadeřenými listy příjemné vůně. Možná proto, že je silně aromatická je schopna dokonce potlačit i česnek!
Naťová petržel se hojně používá do polévek, omáček, vaječných, sýrových, masových a rybích pokrmů a do salátových dresinků.
Klasický výluh z listů je výborní na trávení obzvlášť těžkých pokrmů, na odvodnění a dnu. Podporuje chuť k jídlu a vstřebávání živin. Přestože se semana používají v profesionálním bylinkářství pro samoléčbu se nedoporučují.
Pozor! Nepoužívejte v těhotenství nebo při nemocech ledvin. Čerstvé listy v pokrmech jsou neškodné.

PIVOŇKA LÉKAŘSKÁ Paeonia officinais


Vytrvalá bylina, která se u nás pěstuje jako okrasná. Sbírají se červeně kvetoucí korunní plátky. Musí se velmi opatrně a rychle sušit v tenkých vrstvách aby nezrezly. Po usušení je nutno je chránit před světlem a vlhkem.
Rostlina je dosud Jen velmi málo prozkoumaná. Původně se tvrdilo, že obsahuje zřejmě alkaloidy, dnes hlavní obsahovou látku považuje glykosid paenoflorin Přisuzuje se mu spazmolytický účinek, který se projevuje snižováním bolestivého napětí hladkých svalů, zejména trávicího, ale i močového ústrojí. Předpokládá se, že tato látka může také tlumit tvorbu žaludečních šťáv a proto se doporučuje její kombinace např. s lékořicí, která se ve formě nálevů může uplatnit u vředové choroby žaludku. Paenoflorin je ale prudce jedovatý a výluhy z pivoňky by se neměly používat zejména v těhotenství. V medicíně se jí nepoužívá vůbec. V lidovém léčitelství se však doporučuje i užívání semen, kořenů, šťávy z kořenů apod. Směs šťávy smíchaná s lihem se doporučuje např. i k vtírání do plotének a dokonce i proti padoucnici (epilepsii). Zejména s použitím u epilepsie však nelze rozhodně souhlasit. Líh je u epilepsie (i jeho zevní použití) přísně zakázán, neboť může snadno vyprovokovat epileptický záchvat. Nedůvěryhodné je i použití u dny, kde se uvádí protibolestivý účinek. Oprávněnost lidovým léčitelstvím doporučovaného použití při tzv. ploténkách a u dny by bylo třeba doložit klinickou dokumentací.



PLAVUŇ VIDLAČKA Lycopodium clava tu

Vytrvalá bylina, která se u nás najde zejména v lesích hornatějších oblastí. Pro farmaceutické účely se získává ze stopkatých klasů rostliny bledě žlutý, pudru podobný výtrus označovaný jako lykopodium. Býval používán jako pomocná látka při lékárenské přípravě pilulek.
Dnes se v lékárenství používá již jen zcela zřídka, v medicíně k léčebným účelům vůbec ne, a to ani zevně. V lykopodiu byl nalezen mastný olej, polysacharidy, kyselina hydroxykávová a stopy blíže neidentifikovaných alkaloidů. Biologická aktivita těchto látek je zřejmě zanedbatelná, kyseliny hydroxykávové a alkaloidů neprozkoumaná.
V některých publikacích a v lidovém léčitelství se lykopodiu přisuzují léčebné účinky zejména u onemocnění jaterních, např. u jaterní cirhózy a dokonce u rakoviny jater.

PLICNÍK LÉKAŘSKÝ Pulmonaria oficinalis

Vytrvalá bylina, která u nás roste v listnatých lesích a křovinách zejména na vlhčích místech, a to od nížin až do podhůří. V květnu až červnu se sbírají spodní velké listy i s řapíky, o něco dříve nízko nad zemí kvetoucí nať. Lodyhy nemají být příliš silné. Sběr se musí sušit rychle, nesmí se pomačkat, aby rostlina neztratila barvu. Sušení se má provádět v tenkých vrstvách ve stínu, umělé teplo nemá překročit 40 °C. Při sušení je vhodné sběr zlehka obracet.
Zejména ve výše položených místech roste plicník horský (P.montana), který je měkce chlupatý a nemá skvrnité listy. Lze ho rovněž používat.
Plicník obsahuje především kyselinu křemičitou, dále sliz asaponiny, třísloviny, některé prameny uvádějí též C vitamin a allantoin. Pro obsah kyseliny křemičité, slizu a saponinů se plicníku používá při chorobách z nachlazení, zánětech průdušek a plicních onemocněních, u kterých ztekucuje hlen a zlepšuje vykašlávání. Vhodnéjsou kombinace s kořeny proskurníku, bedrníku, lékořice, s natí dymiánu, mateřídoušky, rozrazilu, s květy slézu, divizny, podbělu, lípy, černého bezu, s plody fenyklu. Příznivý účinek podporuje i obsah C vitaminu.
Pro obsah tříslovin lze plicníku použít ve směsích s dalšími rostlinami i v čajích protiprůjmových, např. s kořeny mochny nátržníku, rdesna hadího kořene,krvavce totenu, s květy heřmánku, s listy nebo plody borůvky apod.
Obsažený allantoin je látka podporující hojení. Vzhledem k současnému stahujícímu účinku tříslovin lze plicníku použíti zevněformou obkladů, sedacích koupelí, omýváním např. u hemoroidů, nehojících se a krvácejících ran. Zejména u hemoroidů jsou
vhodné sedací koupele v nálevu z plicníku, z květů heřmánku, natě třezalky, kontryhelu, z kořene mochny nátržníku, dubové kůry. Krvácející hemoroidy však vyžadují lékařské kontroly. Nálev z plicníku se doporučuje zkusit i u lupenky.


PODBĚL OBECNÝ Tussilago farfara

Vytrvalá bylina, u nás hojně rozšířený plevel rostoucí na hlinitých půdách bohatých na živiny s dostatkem vápna. Najde se na vlhčích loukách, okrajích cest, železničních náspech. Již v březnu až dubnu se na počátku rozkvětu sbírají květní úbory bez stopek. Překvetlé rostliny vytvářejí chmýří a musí se ze sběru vyřadit. V květnu až červenci se pak sbírají nezhnědlé listy. Nesmějí být napadeny rzí nebo škůdci. Hmyz napadá květy. Květy se suší rychle ve stínu, listy je nejlépe sušit uměle, neboť jinak se snadno zapaří. Umělá teplota nemá překročit 40 °C. Sbírané listy mohou mít krátký řapík, ale bez něj se suší daleko snadněji. Při sběru listů je nutno se vystříhat záměny s listy různých druhů devětsilu (Petasites), ale i lopuchů (Arctium) a konopáčů (Eupatorium).
Z léčebně účinných látek podbělu je to především sliz přítomný jak v květech, tak v listech. Pro jeho obsah sepodbělu využívá ke změkčování vazkých hlenů a k ulehčení vykašlávání při nachlazeni, onemocněních horních cest dýchacích, zánětech průdušek.
V čajových směsích určených k tomuto účelu se podběl kombinuje s květy prvosenky, divizny, černého bezu, s natí dymiánu, máty peprné, s kořeny proskurníku, lékořice, s listy jitrocele, plody fenyklu. Listy obsahují též tzv. fytosteroly, látky svým chemickým složením blízké hormonům nadledvinek. Proto se někdy doporučují k zlepšení dechu i u průduškové záduchy. V květech přítomné flavonoidy mohou k léčebnému efektu přispět předpokládaným účinkem protizánětlivým.
Pro obsah zmíněných fytosterolů bývají listy doporučovány i u revmatických a dnavých bolestí kloubů, a to ve formě obkládání postižených kloubů samotnými listy. Předpokládá se i jejich účinek při zevním použití nálevu formou omývání či obkladů u kožních onemocnění na podkladě alergie a u špatně se hojících ran.
U kožních onemocnění se může při zevním použití uplatnit i přítomnost tříslovin, a to v květech i v listech. Zevně
v obkladech se podběl doporučuje i při zánětech žil.
V tomto směru by mohl hrát příznivou roli obsah rutinu v květech.
S jistotou lze podběl úspěšně použít u onemocnění dýchacího ústrojí, nikoli však bakteriálního původu. Ostatní doporučovaná použití jsou diskutabilní, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení riziko zanedbání choroby, lze podběl zkusit i v další uváděných případech. Rozhodně nevhodný je však např. u růže, kde je rovněž doporučován. Jde o prudký mkrobiální zánět kůže, který podběl rozhodně zásadně ovlivnit nemůže.

PODRAŽEC OBECNÝ Aristolochia clematitis

Vytrvalá bylina, která u nás roste jen v teplejších oblastech, na okrajích lesů, vinic, v houštinách.
Usušená kvetoucí nať nebo listy a odvar z nich. případně i listy čerstvé, jsou v lidovém léčitelství doporučovány k zevnímu použití u vředů (včetně bercových), proleženin, opruzenin, ekzémů, k hojení ran po operacích apod. Je považován za velmi příznivé působící protizánětlivý a hojivý prostředek. Nositelem těchto účinků je patrně kyselina aristolochová, způsobem i třísloviny, snad i silice.
Na jedovatost a nevhodnost vnitřního použití podražce
se při těchto zevních léčebných doporučeních výslovně upozorňuje. Zejména ve vyšších dávkách může dojít k dávení, průjmu, k zánětům ledvin, údajně i k poškození jater.
V poslední době je kyselina aristolochová považována za podezřelou z karcinogenity, může patrně působit rakovinotvorně. Vzhledem k tomuto podezření se podražecnemá vnitřně užívat vůbec. Pokud jde o používání zevní, je nutno pamatovat na to, že z porušené, zánícené mokvající kůže se jako jiné látky i tato kyselina může zřejmě vstřebávat velmi snadno a v množstvích srovnatelných s užíváním vnitřním. Bude tedy lepší, když se i jeho zevnímu použití raději vyhneme.



POHANKA TATARKA Fagopyrum tataricum

Jednoletá bylina původem z Asie se u nás pěstuje pro farmaceutické účely. Získává se z ní nať, a to krátce před květem, kdy je nejvíc olistěna.
Nať pohanky obsahuje flavonoid rutin a podle některých pramenů též minerál hořčík. Rutin byl z pohanky poprvé izolován již v polovině minulého století, u nás se z ní získává pro léčebné účely dodnes.
Rutin snižuje lomivost a prostupnost krevních kapilár zvýšenou špatnou výživou, nadváhou, dlouhým stáním nebo sezením bez dostatku pohybu, stárnutím, arteriosklerózou, cukrovkou.Lomivé a zvýšeně prostupné krevní kapiláry propouštějí cévní stěnou tekutiny, které vstupují clo tělesných tkání a jsou pak příčinou otoků nohou, pocitu jejich tíže a únavy. Rutinu se nejčastěji ve formě dražé v medicíně dodnes k snižování lomivosti a prostupnosti kapilár používá. V lidovém léčitelství se doporučujepiti nálevů z pohanky i při srdečně-cévních onemocněních a po srdečním infarktu. Účinnost vtomto směru může příznivě doplnit obsah hořči'ku v nati. Vzhledem k nutnosti užívání vyšších dávek pro relativně nízký obsah rutinu v nati pohanky (asi 1,8%) lze jen těžko očekávat, že by se pití těchto nálevů mohlo projevit výraznějším efektem.
Daleko bohatším přírodním zdrojem rutinu (asi 18 %) je cizokrajná Sophora japonica, naproti tornu routa vonná, která látce dala jméno, obsahuje rutinu ještě méně než pohanka (asi 0,6-1,0 %). Pohanka může pro obsah furokumarinů vyvolat kožní reakce v důsledku zcitlivění kůže na sluneční záření. Teoreticky, snad i prakticky, je přítomnost furokurnarinů v pohance léčebně příznivá, neboť tyto látky snižují krevní srážlivost a mohou při použití nálevů snižovat i tvorbu trombů.

PROSKURNÍK LÉKAŘSKÝ Althaea ofticinalisj

Je teplomilná, vytrvalá bylina, která se u nás k léčebným účelům pěstuje. Získávají se z ní listy a kořeny. Listy se před květem (červen-červenec) postupně protrhávají odspodu do vrcholku. Sklizeň musí být bez příměsi květů, plodů a stonků. Listy se suší teplem nepřevyšujícím 50 °C a během sušení se opatrně obracejí. Kořeny se podle vývoje sklízejí v druhém až třetím roce vegetace (v září až říjnu). Nemyjí se, jen se nasucho očistí, pak se oloupou a suší teplem rovněž nepřevyšujícím 40 °C. Musí se zbavit zdřevnatělého oddenku a tenkých kořínků vedlejších. Delší kořeny se zkrátí, tlusté rozpůlí či rozčtvrtí. Správně usušené kořeny jsou jen světle nažloutlé. Jejich záměna za kořeny proskurníku topolovky (A. rosea) je nepřípustná. Sklizeň nesmí být napadena rzí.
Hlavními léčivými složkami proskurníku je sliz, pektiny a flavonoidy. Listy obsahují i stopy silice. Obsah slizu v kořenech bývá až 35 %.
Proskurníku (zejména kořenů) se pro značný obsah slizua pektinů používá ve formě nálevů, které usnadňují vykašlávání, mírní dráždění sliznic, mají podpůrný účinek při katarech dýchacích cest. Nálevy je vhodné připravovat z rozmělněných kořenů za studena, dlouhodobým (asi 8hodinovým) vyluhováním ve vodě obyčejné teploty. V čajových směsích se proskurník nejčastěji kombinuje s kořeny lékořice, s natí dymiánu, listy nebo květy podbělu, s květy divizny, černého bezu, slézu, s plody fenyklu nebo anýzu. Nálevů z proskurníku lze využíti zevně ke kloktání při zánětech mandlí, dutiny ústní. Účinek v tomto směru podporuje obsah flavonoidú a silice (v listech).
Sliz přítomný ve značném množství v kořenech se může uplatnit též k ochraně žaludeční sliznice před drážděním, škodlivinami.Vhodná k těmto účelům je v nálevech kombinace s kořeny lékořice. Této kombinace lze využít jako pomocného léku i u vředové choroby žaludku. Proskurníkový sirup může také zlepšit snášenlivost chuťově nepříjemných léků, a to zejména při užívání dětmi.



PRŮTRŽNÍK LYSÝ Herniaria glabra

Zpravidla vytrvalá bylina roste u nás na nevápenné půdě, suchých písčitých a kamenitých místech, a to od nížin až do horských oblastí. V červenci až v srpnu se nejlépe v pozdním odpoledni sbírá její kvetoucí nať (bez kořenů) a suší se co nejrychleji v tenkých vrstvách ve stínu. Umělé teplo nesmí překročit 35 °C. Rostliny z teplejších míst mají většinou více účinných látek. Sbírat se může nať průtržníku huňatého čili chlupatého (H. hirsuta), nikoli však šedého (H. íncana). Žádoucí není ani záměna s kolencem rolním (Sperguía arvensís) a merlíkem hroznovým (Chenopodium botrys).
Nať obsahuje saponiny, flavonoidy a silici. Soubor těchto látek má výrazné močopudné, zároveň i antiseptické, dezinfekční a bolestivé stahy hladkého svalstva mírnící účinky. Využívá se jich zejména u chronických onemocnění močových cest, včetně u močového písku a kaménků, onemocnění močového měchýře a ledvin. V případě bakteriálních zánětů však bývá nutné použít chemoterapeutik nebo antibiotik. Močopudný efekt se uplatní i při potřebě zvýšeného močení, jako pomocný prostředek při vyplavování otoků, vylučování celkovou léčbou uvolněné nadbytečné kyseliny močové při dně, Příznivého účinku se dosahuje i při potížích souvisejících s kaménky v žlučových cestách. Účinné látky se však snadno rozkládají a účinek se tak snižuje. Přítomnost kumarinů (umbelliferon a jeho derivát herniarin) v nati průtržníku však může zvyšovat riziko krvácení.Při přítomnosti krve v moči jeostatně vždy nutná lékařská revize. V nálevech zmočopudných čajových směsí je vhodné použít kombinace s listy medvědice, břízy, kopřivy, s natí přesličky, violky trojbarevné, celíku neboli zlatobýlu, s kořeny petržele, jehlice, pýru.
Použití průtržníku u onemocnění trávicího ústrojí zejména vředové choroby žaludku a dvanáctníku, či u zánětů střevních není pro přítomnost kumarinů vhodné.

PRVOSENKA JARNÍPrimula veris

Vytrvalá bylina u nás dost častá na vlhkých slunných loukách, v lesích, na pasekách, v nižších polohách až pahorkatinách. V březnu až květnu se sbírá květ s kalichem, s krátkou stopkou, ale bez stonku. Suší se ve stínu nebo při teplotě do 35 c při současném větrání. Dobře usušené květy nemají zezelenat ani zhnědnout, nedosušené a syrové snadno vlhnou a zapařují se. Sbírat se může i prvosenka vyšší (P. elatior),' jiné druhy, např. prvosenka obecná (P. vulgaris), lysá (P. auricula) jsou pro léčebné účely nevhodné, prvosenka sibiřská (P. sibiríca), která má nejvyšší obsah saponinů, u nás neroste. Kořenová část prvosenky jarní je v přírodě chráněna zákonem, pro farmaceutické účely se kořeny získávají z pěstovaných kultur.
Hlavní obsahovou látkou jsou saponiny (primulagenin aj.), kterých kořeny obsahují až 5krát více než květy. Větší obsah má ve srovnání s prvosenkou vyšší druh prvosenky jarní. Dlouhým skladováním obsah saponinů klesá.
Kromě saponinů je v květech i kořenech silice(v kořenech je jí též více) a v květech byly zjištěny flavonoidní glykosidy.
Nositelem účinků jsou především saponiny, kterých se používá hlavně při onemocnění horních cest dýchacích, katarech průdušek k usnadnění vykašlávání. Potéto stránce je prvosenka pokládána za rovnocennou dříve častěji používaným kořenům americké rostliny vítod senega. Květy prvosenky jsou součástí různých čajových směsí, nejčastěji v kombinacích s květy černého bezu, divizny, s kořeny proskurníku, lékořice, listy podbělu, jitrocele, s natí dymiánu, máty peprné, s plody fenyklu či anýzu. Prvosenka má i mírné účinky močopudné a projímavé a může být použita jako součást příslušně působících čajových směsí.
Prvosence jsou připisovány zklidňující až uspávací účinky, příznivý zásah do látkové výměny, zvýšení soustředěnosti apod. Do této souvislosti je dávána přítomnost květů či kořenů prvosenky v různých čajových směsích, např. s kořeny kozlíku, s šišticemi chmele aj
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Avril Beats Avril Beats | Web | 29. května 2009 v 7:01 | Reagovat

Panejo máš krásný dess, hlavně to záhlaví. :-) Bylo by také spravidlé, kdyby jsi ke mně také přišla a zanechala stopu (komentář). Už na tebe čekám. Papa

2 KwiQy KwiQy | Web | 29. května 2009 v 7:02 | Reagovat

http://coolserialy.blog.cz/0905/sons-2-kolo Ahoj moc prosim hlásni pro mě KWIQY-ZTRACENI (A Jestli máš zájem řekni si na mím blogu o Diplom)

3 Lolla* Lolla* | Web | 29. května 2009 v 7:02 | Reagovat

Ahoj jestli máš rád/a herečku a zpěvačku MILEY CYRUS tak určitě navštiv můj web :-)

4 ZdenekT ZdenekT | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 19:48 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama